Historie školy

Historie hněvotínské měšťanské školy se píše od roku 1924, kdy byla výnosem Ministerstva školství a národní osvěty oficiálně zřízena.

První roky její existence ovšem nebyly jednoduché, musela totiž fungovat v pronajatých prostorách s nemalým nájmem. Roku 1928 tak byla s žádostí o stavbu nové školní budovy oslovena olomoucká stavební firma Ing. Jana Hublíka. O rok později byla stavba v hodnotě 1,5 milionu korun dokončena a 1. září 1929 byla v nové budově slavnostně zahájena výuka. Měšťanku toho školního roku navštěvovalo 94 žáků z Hněvotína, Topolan, Ústína, Těšetic, Lutína, Luběnic, Žerůvek, Rataj, Olšan a dalších okolních obcí. 

Právě z důvodu velkého počtu dojíždějících byl v roce 1930 zřízen školní autobus, který žáky do školy svážel. Náklady ve výši 35 000 Kč byly na polovinu rozděleny mezi žáky a zapojené obce.

Měšťanská škola, po dobu trvání první republiky vedená bývalým legionářem Antonínem Novotným, úspěšně prosperovala a stav žáků postupně narůstal. V roce 1934 ji navštěvovalo již 207 česky mluvících dětí. Slibný vývoj utnul v roce 1939 začátek druhé světové války a s ním související zrušení měšťanské školy v Hněvotíně. Šest tříd bylo přestěhováno do Těšetic, tři do Olšan u Prostějova. Školní budovu si pro sebe zabrala německá škola a spolky.

K 15. srpnu 1945 byla měšťanka opět obnovena, o což se nejvíce zasloužil její první poválečný ředitel a tehdejší předseda MNV Rudolf Albrecht. Po provedení nejnutnějších úprav na poškozené budově v ní bylo k 2. září téhož roku slavnostně zahájeno vyučování. Do lavic zasedlo 111 žáků. Za ředitelování Rudolfa Albrechta se škola začala výrazně podílet nejen na místním společenském životě, kdy poskytovala prostory tělocvičny pro ochotnická představení divadelnímu spolku J. K. Tyl, ale také na zvelebování okolí obce. Příkladem toho je „školní les“, který ředitel společně se žáky vysázel na území o celkové rozloze 4,5 ha. Začátkem 50. let začala atmosféra v zemi houstnout, což se zřejmě podepsalo i na rozhodnutí ředitele Albrechta skončit v roce 1954 ve funkci a odejít do ústraní. Ještě před odchodem se zasloužil o zřízení školní kuchyně s jídelnou. Měšťanka byla také reformou změněna na osmiletou střední školu.

V polovině 50. let dosáhl stav žactva nad tři stovky. Pod vedením nové ředitelky Justiny Pichnerové byla na škole ustanovena oficiální Pionýrská organizace, důraz byl kladen na rozvoj polytechnické výchovy, zřízena byla řada zájmových kroužků – mj. keramický, mičurinský, údržbářský, zdravotnický nebo hedvábnický, který spočíval v chovu bource morušového. 

Krátké působení Justiny Pichnerové ve vedení školy skončilo roku 1957, kdy se ředitelem školy stává místní dlouholetý učitel Ota Bajer. Od roku 1960 byla škola devítiletou.

Právě v této době, na přelomu 50. a 60. let, se pozornost školy upíná zejména na práce na školních pozemcích. Většinu prací na nich organizoval osobně ředitel školy. Společně s žáky vybudoval například oplocení pozemku, pařeniště či garáže sloužící coby sklad nářadí. Postupně byla upevňována spolupráce s místním JZD Blata nebo závodem Sigma Lutín. Ve školním roce 1961/1962 docházelo na školu v devíti postupných ročnících 386 žáků, nejvíce v její historii. Výuka probíhala ve dvou budovách – 1. až 5. ročníku v bývalé německé škole č. p. 101 a 6. až 9. ročníku v budově na Topolanské č. p. 250.

Až do roku 1974 nedošlo na ředitelské pozici ke změně. Tehdy se ředitelování na pouhý rok ujal Jaroslav Souček, ve funkci následně vystřídaný Janem Novotným. V dalších letech bylo pokračováno ve vybavování školy moderními pomůckami pro výuku a rovněž v rozvoji činnosti zájmových kroužků zaměřených na práci s talentovanými žáky. Ředitel se osobně věnoval zejména školnímu sboru, který vedl. Důraz byl samozřejmě i nadále kladen na činnost Pionýra, který v roce 1979 sdružoval 243 žáků v celkem šestnácti oddílech. Roku 1982 se ředitelem stává Vladimír Čuka st., jenž ve funkci přivedl školu do demokratické společnosti po událostech roku 1989.

Ještě v průběhu 80. let započala realizace plynofikace obou školních budov včetně školní jídelny. V roce 1991 do života žactva i učitelů zasáhla velmi smutná událost v podobě náhlého úmrtí ředitele školy Vladimíra Čuky st. Jeho zástupkyně Alena Večeřová byla v konkurzním řízení vybrána za novou ředitelku. Za jejího působení byla základní a mateřská škola sloučena pod společnou organizaci s jedním vedením.

Když byla v polovině 90. let otevřena nová budova základní školy v Lutíně, začala se hněvotínská škola potýkat s výrazným úbytkem žáků. Z roku na rok poklesl počet žáků z 248 na 156. Sestupný trend tohoto počtu pokračoval. Výuka přesto nadále pokračovala dle dosavadního rozdělení v obou budovách. Škola se postupně více a více otevírala místnímu společenskému životu – začaly se pořádat oblíbené akce jako drakiáda, slet čarodějnic, maškarní karnevaly, akademie pro rodiče či vánoční diskotéky. Vedení rovněž začalo propagovat činnost žáků formou výtvarných výstav nebo školních kol sportovních soutěží. Na zaběhnutý režim navázal po roce 2005 nový ředitel Jiří Toman.

V roce 2009 se ředitelem školy stal Vladimír Čuka. Za něj a jeho zástupkyně Vlasty Novákové se škola vydala cestou modernizace. Výuka všech devíti ročníků se přesunula do jedné školní budovy na Topolanské ulici, s čímž souvisela realizace moderního pavilonu pro 1. až 3. ročník, ke které došlo během let 2009 a 2010. V té době byla zřízena také specializovaná třída skupinové integrace, kde se žákům s poruchami učení věnuje speciální pedagog s asistenty. Oprav se dočkala i budova č. p. 101, jejíž prostory byly upraveny výhradně pro potřeby mateřské školy. Po roce 2011 prošly rekonstrukcí veškeré učebny II. stupně. Byly vybaveny interaktivními tabulemi, novým nábytkem a moderními učebními pomůckami. Pozornost byla věnována i vybavení počítačové učebny a zázemí pro zaměstnance školy. Roku 2017 došlo na renovaci suterénu školy zahrnující novou školní jídelnu s výdejnou, šatny a cvičnou kuchyni pro žáky. Celá organizace se začala prezentovat pod sloganem „ZŠ Hněvotín – škola pro všechny“. Veškeré aktivity vedení se promítly do atraktivity školy v očích rodičů i dětí. V posledních letech se tak stav počtu žáků stabilně drží kolem dvou set.

Od roku 2021 je ředitelem ZŠ a MŠ Hněvotín Pavel Pekař. Škola nadále nezahálí a pokračuje jak postupná modernizace prostor, tak i zkvalitňování výuky všech žáků bez rozdílu. Děti mají na výběr z množství zájmových kroužků, excelují ve sportovních, uměleckých i logických soutěžích a hrdě tak reprezentují nejen školu, ale i celou obec. Velké oblibě se těší tři oddíly místních mažoretek s tradicí od roku 2003. Stále více se škola obrací k praktické výuce, kdy se žáci v dílnách, cvičné kuchyni a na školním pozemku učí i vztahu k ručním pracím. Prohlubuje se také výuka jazyků, logických předmětů a práce s počítači. Nadále je upevňována dlouholetá úspěšná spolupráce s vedením obce, místními spolky i rodiči žáků, která přináší ovoce v podobě zajímavých projektů, exkurzí a táborů pro žáky či oblíbených akcí pro veřejnost.

Sepsal Adam Niessner na základě informací ze školních kronik