„Zahrajeme si někdy divadlo, paní učitelko?“, zeptali se mě nedávno mí nejstarší žáci prvního stupně při běžné hodině angličtiny. „One day, maybe“ řekla jsem jim tehdy. To už ale byla myšlenka na světě a byla vyslovená nahlas. Před námi byly Vánoce – příhodný čas na plnění přání. Takže od myšlenky k činu a divadelní představení Christmas Carol neboli Vánoční koleda bylo na světě. Děti se pustily do studia rolí a přípravy kostýmů. Vše šlo jak po drátkách až do chvíle, kdy zůstala třída doma týden v karanténě. No nic, pokračujeme v přípravách online. Děti byly stále odhodlané představení uskutečnit stůj co stůj. Vystoupení před ostatními žáky školy se blížilo, zbývalo už jen pár dní. Se žáky, kteří zůstali ve škole, jsme vytvořili kulisy a chystali si potřebné zázemí, když v tom další překvapení. Tři herci zůstávají doma nemocní. Rychlé přeobsazení rolí, Kuba má na nastudování jedné z hlavních rolí jen jeden den. A je to tady – opona se otevírá a herci jdou poprvé na scénu. Nebudu Vám lhát, lehké to nebylo. Ale za ten pocit štěstí, že se vše přece jen povedlo, to stálo. Vždyť přání se mají plnit – nejen o Vánocích.
Autor: Mgr. Andrea Macíková